Sokolnictví
Ve své podstatě je sokolnictví umění cvičit a používat k lovu dravé ptáky. Vycvičený dravec byl velmi důležitým pomocníkem při opatřování potravy. Již před 4.tisíci lety v oblastech dnešní střední Asie začali lidé cvičit dravce pro lov. Dravec vyletí výš a doletí dál, než oštěp či šíp. Z poloviny 2.tisíciletí př.n.l. jsou doklady o dravcích používaných k lovu také z náhrobků v Indii z doby osídlení Árijci. Ve starověkém Egyptě byli sokoli dokonce uctívaným božstvem a jejich těla balzamována. Avšak je třeba zdůraznit, že se sokoli ani s jinými dravci nelovili a ani sokolnictví jako takové neznali. Sokoli pro ně byli symbolem statečnosti a šlechetnosti. To však spíše svědčí o kultovním životě starých Egypťanů. Z Antiky existuje velmi málo záznamů, snad jen zmínka o Odysseovi, který se vrací z výpravy s několika sokoly. V Evropě se používání dravců k lovu, tedy sokolnictví, objevilo v době stěhování národů v průběhu 4. století n.l. po vpádu Hunů. Velký rozkvět zažívá sokolnictví v době Karla Velikého (768-814 n.l.). Tento významný panovník vydal kolem roku 800 n. l. jeden z prvních známých sokolnických zákonů, který přesně stanovil tresty za krádež či usmrcení sokola. Z našeho území je prvním dokladem o používání cvičených dravců spona ve tvaru sokola s čepičkou z 5.století n.l. V době Velkomoravské říše je sokolnictví již velmi rozšířené a oblíbené při panovnických dvorech, svědčí o tom mnoho literárních památek a archeologických nálezů. V Evropě dosáhlo sokolnictví, jež získalo název podle nejpoužívanějšího dravce – sokola, největšího významu ve 13. a 14. století.
Postupným vývojem společnosti se měnil pohled na svět a tedy i přírodu. Ne náhodou zájem o sokolnictví byl prvním iniciátorem myšlenek ochrany dravců v přírodě a také ochrany lovené zvěře. S postupným rozvojem a rozšířením palných zbraní se vytrácí ekonomický význam sokolnictví a v současné době je především zábavou a sportem.
Hospodářský význam sokolnictví je znovuobjeven až ve 2.polovině 20tého století, kdy se sokolnictví stává opět profesí a to především v oblasti ochrany prostoru letišť před nežádoucími hejny ptáků, která mohou být, v případě střetu se startujícím nebo přistávacím letadlem, důvodem katastrofy.
Nejčastěji využívaní dravci nízkého letu pro sokolnictví jsou jestřáb lesní, káně Harrisova, káně rudoocasá a je možné vycvičit i krahujce obecného. Z dravců vysokého letu je nejznámější a nejpoužívanější sokol stěhovavý, raroh velký, poštolka obecná, orel skalní a některé druhy kříženců raroha loveckého s dalšími druhy sokolů.
Způsob lovu s dravým ptákem se po celá staletí téměř nezměnil. Sokolnictví i v dnešní době je stále uměním, jedná se nejen o specifický způsob lovu, kdy lovená zvěř má stejné šance, jako lovící, ale v neposlední řadě je sokolnictví i součástí aktivní ochrany přírody. Pomocí umělých odchovů dravých ptáků se pokouší sokolníci navracet do přírody ohrožené druhy a zachovat tak druhovou pestrost na našem území. Dravci si bezesporu zasluhují ochranu, ale ne fanatické chránění všeho, všude a vždy.
Sokolnictví je stále lovem zvěře. Dravci jsou řazeni mezi chráněné živočichy, jejich držení a výcvik je vysoce specializovanou činností, kterou mohou vykonávat pouze osoby splňující určitou kvalifikaci. Je potřeba nejprve složit zkoušky z myslivosti a po té se přihlásit ke zkouškám sokolnickým. Projít celoživotní pouť získávání znalostí a zkušeností, nehledět na hodiny strávené výcvikem a péčí o dravce a odměnou Vám budou nezapomenutelné zážitky z toulek přírodou a lovu . Sokolnictví je nejen kulturní, ale i historické dědictví, které je nutné udržovat.